Jako většina lidí občas zápasím s plněním úkolů - prokrastinuji. Dlouho jsem hledala metodu, která by mi pomohla. Jak praví Mark Twain "Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene", tak ji já jsem našla pomoc sama u sebe.
Každý máme úkoly, do nichž se nám nechce nebo se nám zdají obtížné. Patřím mezi ty, kteří často tyto nepopulární činnosti odkládají, kam až to jde (a že to jde hodně dobře a daleko). Asi největším problémem je vůbec začít, pak už je ve většině případů vyhráno. Ostatně jak říká jiné přísloví "S chutí do toho, půl je hotovo". Takže teoreticky stačí začít a máte půlku práce, to se mi fakt líbí!
Inspirovala jsem se techniko pomodoro, podle které by člověk měl 25 minut pracovat a pak mít 5 minut pauzu. Ale 25 minut je moc dlouhá doba pro prokrastinátora ve mně. Delší dobu jsem laborovala s ideální dobou. Mé líné já je přímo zděšeno, že by mělo nad nějakým úkolem, které vůbec, ale vůbec dělat nechce, strávit celých 25 minut. I čtvrthodina se obtížně v některých vypjatých chvílích překonává. Naopak 5 minut je strašně krátká doba.
Flákač ve mně se však rád nechá přesvědčit, že jen deset minutek stráví nad nějakou hrozně nudnou či obtížnou činností a pak může utéct k NIČ - neidentifikovatelné internetové činnosti. Na druhou stranu je desetiminutovka dostatečně dlouhá, abych se v 95 % případů do práce natolik zabrala, že zapomenu, že to absolutně nechci dělat a že 10 minut dávno uplynulo. A nějakým způsobem se stane zázrak - úkol je hotov!
Právě kvůli možnému vyrušení a útěku od plnění povinností nepoužívám žádné minutky, které by po stanovené době vydaly nějaké upozornění, že je konec. To by totiž umožnilo mému prokrastinátorovi uniknout. Což rozhodně nechci, když už jsem ho do svých tenat tak pracně vlákala.
A v těch 5 %, kdy se během 10 minut do úkolu nezaberu? Na to mám také osvědčené praktiky - věta "udělám to až pak" nebo tzv. vyhnívání úkolů (když to neudělám, většinou se nic nestane; není to důležité; udělá to někdo jiný...).
Pěkný článek. Jen by se mi těch 10 minut zdálo opravdu málo. Mně funguje seznam úkolů. Prostě dokud své zadané úkoly na ten den nesplním, nemůžu končit. Je fakt, že někdy si některé úkoly přesunu na další den, ale většinou jen z toho důvodu, že s mi vloudilo několik dalších akutních úkolů, které jsem dělala navíc.
OdpovědětVymazat