Elektronická komunikace české justice

Jak jsem se již zmiňovala v článku justiční slang, pracovala jsem čtyři roky v české justici. Kromě půl roku na exekučním oddělení jsem zbylý čas působila na trestních odděleních okresního a krajského soudu.

Včera proběhla další část veselohry o (ne)korumpování poslanců, konkrétně doručování rozhodnutí Nejvyššího soudu na státní zastupitelství. Viz např. článek Petra Koubského na Lupě. Chtěla bych proto popsat, jak vůbec elektronické cesty v českém soudnictví fungují.

Začneme od hlavního líčení, kde se veřejně projednává nějaký soudní případ. Jednání se obvykle nahrává na CD, které je součástí spisu, a zapisovatelka pořizuje z jednání tzv. protokol o hlavním líčení. Pro jistotu: normálně na počítači, fakt se nepoužívají psací stroje nebo těsnopis. Většina elektronických procesů probíhá v informačním systému jménem ISAS. Vzhledově si představte něco jako windows 98, funkčně si radši nepředstavujte nic...

Zavádění datových schránek proběhlo zhruba v říjnu 2009. Původně to samozřejmě mělo být v červenci, ale známe to... První dva měsíce byly slušně řečeno peklo. Vyhledání datové schránky pro doručení písemnosti mohlo trvat minutu, ale taky celé dopoledne, nejčastěji však zhruba půl hodiny. Což značně komplikovalo situaci, když máte u sebe třicet spisů a do každého potřebujete v průměru zjistit, jestli má či nemá datovou schránku tak pět osob, tož to chvilku potrvá, že... V praxi se to řeší tak, že místní advokáti, policie a státní zastupitelství si písemnosti nadále vyzvedávají na podatelně. Do datovek se nejprve doručovalo jen firmám a úřadům. No, doručování... odeslání dokumentu rovněž zabralo cca půlhodinku. V průběhu času se systém relativně stabilizoval a v rámci normy (jeden až dva výpadky měsíčně) funguje dodnes.

Celé propojení informačního systému a datových schránek má na okresních soudech stále problémy. Dokumenty, které jsou doručeny do datové schránky soudu, přijímá podatelna, která je následně rozdělí na jednotlivá oddělení (trestní, exekuční, civilní atd.). Tedy to nefunguje jako e-mail, kdy písemnost dostane konkrétní osoba. Odesílání dokumentů z celého soudu probíhá stejně, většinou někdy odpoledne pracovnice podatelny otevře systém datových schránek a teprve dokumenty čekající klidně od rána odešle.

To ale není největší problém. Tím je nemožnost na rozhodnutí soudu vyznačit datum, kdy nabylo právní moci. Tzn., když se rozhodnutí doručí, proběhne určitá doba na odvolání a pak se již proti rozhodnutí nelze odvolat. Za skoro čtyři roky firma CCA Plzeň nedokázala (nebo spíš ani nechtěla) zapracovat připomínku, kterou pravděpodobně kromě našeho soudu vznášely i ty ostatní, že potřebujeme tlačítko právní moci. Oni tam to tlačítko a políčko přidělali, ale nefunguje. V ideálním případě by se na něj kliklo  a k dokumentu by systém připojil poznámku, že nabyl právní moci tehdy a tehdy, v méně ideálním, že se to tam ručně doplní. Nic. Řeší se to tak, že se vezme tištěná verze, razítkem se vyznačí právní moc a zapisovatelka dojde k jednomu ze dvou skenerů na soudu, aby rozhodnutí naskenovala do informačního systému, odešla zpět ke svému počítači a dokument po drobném zápolení s datovými schránkami konečně odeslala.

K různým posměšků k faxům. Ty se používají zřídka, většinou když nějaké jiné státní zastupitelství, policie nebo vězeňská služba něco nutně potřebuje (např. rozsudek s právní moci nebo se tak zjišťuje, ve které věznici se zrovna nachází odsouzený ve výkonu trestu). Fax se používá k tomu, že se tak dá zaručit, že jde o pravou kopii originálu a vzhledem k popisovanému procesu doručování do datových schránek hlavně kvůli rychlosti. Když není potřeba, aby to bylo oficiální (do spisu), tak se normálně písemnosti posílají e-mailem.

M-learning a gamifikace (primitivně, ale účinně)

V uplynulých dvou měsících jsem testovala se čtyřmi kamarády, co udělají nové učební metody s naším věčným bojem s angličtinou. Řadíme se mezi tzv. falešné začátečníky, tedy lidi, kteří usilují o zlepšení v našem případě v angličtině, a po několikatýdenní/měsíční snaze selžou. Většinou kvůli ztrátě motivace. Ono udržet se na cestě celou dobu je fakt těžký. Kdo se někdy něco úplně nového a složitého učil doma sám, asi chápe.

Chtěli jsme to pojmout nějak jinak než doposud, ale aby nám testování nových metod nezabralo moc času, ani peněz. V té době jsem studovala předmět s názvem Informační vzdělávání na FF MU a chtěla jsem si nějaké metody vyzkoušet. Volba padla na pojmy gamifikace a m-learning. WTF?

Gamifikace je aplikace herních principů v primárně neherním prostředí. To by na vzdělávání poměrně sedělo. Přece nám ve škole vždycky říkali "učit se, učit se, učit se" a školní docházka se brala jako místo chození do práce. Takže vzdělávání vypadalo poměrně jako značná pruda. Ale jde to udělat i jinak. Ostatně jak říká Komenský škola hrou.

M-learning označuje výuku pomocí mobilních technologií. Sem můžeme zahrnout mobily, tablety, notebooky, gps navigace nebo mp3 přehrávače.

Průběh experimentu

První pokus: budeme se učit slovíčka s pomocí android aplikace Next level English, z gamifikace nám přišlo nejjednodušší udělat leaderboard, neboli žebříček kolik kdo při učení strávil času. S postupem času se ukázalo, že tato aplikace má pár nevýhod, ve verzi zdarma si nemůžete vybrat vlastní slovíčka a poměřování stráveného času taky nebylo úplně efektivní.

Druhý pokus: přešli jsem na aplikaci Dril, která obsahuje několik sad slovíček. Využili jsme jako základ 3000 nejpoužívanějších slov, ta se dělí do 14 lekcí zhruba o 200 slovíčkách. Tato aplikace umožňuje sledovat statistiky jednotlivých lekcí. Žebříček uživatelů seřazených podle stráveného času jsme nahradili tabulkou hodnocení výsledků podle jednotlivých lekcí a celkovým leaderboardem.

Třetí pokus: předchozí nastavení nám vydrželo poměrně dlouho a fungovalo, tudíž jsme si chtěli nahrát vlastní slovíčka. K tomu jsme si vybrali knihu 2000 nejpoužívanějších anglických slov. Abychom to nemuseli každý datlovat celé, rozdělili jsme si to po 400 slovíčkách. Já jsem svou část samozřejmě nechávala na poslední chvíli..., před vytvářením souboru z příslušných 400 slov mi píše kamarád, ať se na to podívám, že budu překvapená. A fakt! Z těch 400 slov jsem si jako neznámé nebo špatně zapamatované poznamenala zhruba 25 pojmů. To není na měsíc snahy špatné, což? Dohromady jsme dali 105 slov, která neznáme nebo si nepamatujeme přesně.

Čtvrtý pokus: ten stále probíhá. Snažíme se gamifikovat i další části ovládání cizího jazyka: poslech, čtení, mluvení a gramatiku.

Strávený čas

Vymýšlením a úpravami metod a doplňování slovíček jsme dohromady strávili 4 hodiny (půl hodiny 1. schůzka, 1 hodina nastavování tabulek/výměna aplikace, půl hodiny druhá schůzka a 2 hodiny nad doplňování vlastních slovíček).
Cena 0 Kč.
Čas strávený učením: zhruba hodinu denně po cca 10 minutových lekcích (200 slovíček projedete za 10 minut) a podle časových možností.

Výsledky

Známe 3000 nejpoužívanějších slov podle aplikace Dril a 2000 z knihy od Computer Pressu. Díky tomuto experimentu jsem zvládla napsat test na úrovni B2 na Masaryčce. Subjektivně: při čtení článků většině textu rozumím, i poslech se díky tomu značně zlepšil, při mluvením používám méně eeee.

Poučení

200 slovíček v lekci zabere přibližně 10 minut, ale to číslo 200 vypadá děsivě. V druhé fázi jsme počet hesel na lekci snížili na 100. Lekce se tak staly kratšími a efektivnějšími. Díky porovnávání v tabulkách se nám daří držet motivaci a nevypadat jako jouda, který včera nic nedělal :-) Navíc aplikace na telefonu je značně návyková a strašně nás baví šmejdit prstem po displeji a na rozdíl od různých her je to k něčemu dobré.

Justiční slang

Pár let jsem působila v české justici jako zapisovatelka (či oficiálně protokolující úřednice, no prostě osoba, která zapisuje průběh hlavního líčení a jinak se stará o administrativu) na okresním a kratší dobu na krajském soudě. Vzhledem k současné kauze Nagyová (nebo jak se tomu momentálně říká) mě napadlo sepsat základní justiční slang, abyste se v budoucnu orientovali...

Černej pták – státní zástupce

Čumáci – přihlížející veřejnost u soudního jednání

Čumil do spisu – nahlížející do spisu

Dělník justice – soudce I. stupně

Diagnóza – účastník řízení s titulem Ing.

Domácí zabijačka – vražda mezi manžely

Dostihové tabulky – přehledy rozhodnutých případů dle jednotlivých soudců (výkonnost)

Dudlíky – spisy ve věcech péče o nezletilé

Elpaso – loupežné přepadení

Hlavko, líčo – hlavní líčení

Matlák – povinný (dlužník), či jakýkoliv účastník řízení

Houpací koně, spící panny – přísedící

Jídelníček – seznam hlavních líčení dne visící u soudní síně

Justičák – příslušník justiční stráže

Eskorťák – příslušník Eskortní služby

Montérky – talár

Kazeťák – kázeňsky závadná osoba

Konečňák – formulář konečného rozhodnutí

Košilka – obal spisu

Ležák – spis, který leží v kanceláři dále než je zdrávo

Lunatik – soudce, který žije mimo realitu a jeho rozhodnutí podle toho vypadají

Medvěd – poutací opasek

Mlaďoch – mladistvý

Mozkoškrab – psychiatr

Nádobíčko – sbírky právních předpisů a další pomůcky soudce v soudní síni

Ofák – advokát přidělený soudem (ex-offo)

Ohrádka – místo v soudní síni určené pro vyslýchanou osobu

Okotit se – spis se založí omylem do jiného spisu a dojde k jeho ztrátě

Péčko – porno/péče o nezletité/pervitin

Péčkař – soudce péče o nezletilé

Péóčko – podmíněné odsouzení

Ping pong – formální činnost soudů, která nevede k rozhodnutí

Pisna, pisule – zapisovatelka

Sedák - přísedící

Sprčko – správní spis

Sušit – schovávat spis v kanceláři a nerozhodovat v něm

Tlusťoch – obsáhlý spis

Ubytovatel – soudce/státní zástupce, který často bere do vazby

Vědec- soudce vyznačující se bohatými znalostmi, dlouhými písemnými rozhodnutími, většinou méně rozhodný

Žiletka – tenký spis

Citáty o vzdělávání

Ten nejpomalejší, který neztratil z očí cíl, jde stále ještě rychleji než ten, který bloudí bez cíle. Gotthold Ephraim Lessing

Důvěra a zodpovědnost

Jen málo věcí pomáhá člověku víc než svěřit mu odpovědnost a dát mu pocítit, že mu důvěřujete. Booker T. Washington

Učitel musí mít především důvěru ve studující, že jsou schopni se samostatně učit. Carl Ranson Rogers

Pouze se zeptám, nepovím mu to. A pak budeme hledat odpověď spolu. Sokrates

Psaní

Nejdřív je třeba naučit se tomu, o čem píšeš. Potom je třeba naučit se psát. Na jedno i druhé padne celý život. Ernest Hemingway

Nikdy a ničím nepřimějete čtenáře, aby poznávali svět pomocí nudy. Lev Nikolajevič Tolstoj

Co je napsáno bez námahy, je obvykle čteno bez potěšení. Samuel Johnson

Konfucius

Moudrý muž vyučuje své žáky tak, že je vede k cíli, ale nevleče; pobízí je vpřed, ale netlačí; otevírá cestu, ale nepřivádí je k cíli... 

Co slyším, to zapomenu.
Co vidím, to si pamatuji.
Co si vyzkouším, tomu rozumím.

Jan Amos Komenský

Naší didaktiky začátkem i koncem budiž: hledati a nalézti způsob, podle něhož by vyučující učili méně, ti však, kdo se učí, naučili se více.

Tipy na přežití zkouškového období

Jako většina studentů bojuju v průběhu zkouškového sama se sebou, moderně se říká s prokrastinací. V článku vám představím metody, které mi pomáhají překlenout svou nechuť a lenost.

Podle rčení S chutí do toho, půl je hotovo vlastně začnete a už máte půlku za sebou. Což o to, ale začít...

1. Neřešte emocionální vztah k úkolu. Takovéto "mně se nechce", "stejně mi to k ničemu nebude", "zadavatel práce je vůl". Nepomůžete si a stejně to budete muset udělat.
2. Rozkrájejte slona. Máte napsat seminárku, to je hodně složitý úkol. Odradí vás to již z počátku. Slona také nelze sníst na posezení. Abyste mohli slona sníst (napsat seminárku), je dobré si úkol rozdělit na menší části, které vás tolik nevyděsí. Například před sepsáním práce musíte nastudovat nějakou odbornou literaturu, abyste nevařili úplně z vody. Prvním úkolem se tak stane prohledat google a odborné databáze a najít si nějaké články. Dál si můžete dát cíl přečíst jeden článek. Atd.
3. Začít s jednodušším. To vás nakopne a aspoň začnete něco dělat. Kdybyste začali těžkým úkolem, tak pravděpodobně ani nezačnete. Hrozí však, že u plnění snazších úkolů zůstanete.
4. Pravidlo 10 minut. Po vybrání první položky dne je třeba skutečně začít. Přemluvit se ke hodinovému čtení odborného článku v angličtině může být složité. Řekněte si, že ho budete číst jen deset minut a pak si můžete skočit na facebook. Často zapomenete, že těch deset minut uplynulo a do článku se ponoříte.
5. Pomodoro. Tento název označuje techniku, při které 25 minut pracujete a pak si dáváte 5 minut pauzu na protáhnutí či zkontrolování sociálních sítí. Existuje spousta rozšíření do prohlížečů, které vám pomohou těch 25 minut strávit s daným úkolem (většinou pomocí zablokování sociálních sítí a dalších stránek).
6. Metoda Tour de France se hodí spíše pro dlouhodobější učení či psaní rozsáhlejší práce. Spočívá v každodenním několikahodinovém soustředěním na konkrétní činnost (třeba se učíte na státnice). Vyberete si kupříkladu závod Tour de France, který se jeden zhruba tři týdny skoro každý den po několik hodin. Seberete učebnici, spustíte si např. z archivu vysílání České televize 1. závod Tour de France, začnete se učit a v průběhu úpění nad učením můžete sledovat utrpení nadopovaných cyklistů sápajících se na některý kopec ve Francii. Až závodníci dojedou, můžete s učením pro ten den skončit. Další den pokračujete v tomto strastiplném procesu.

Učení či psaní rozličných prací se hodí i podpůrné prostředky.

• Záznam koncertu. Pusťte si záznam koncertu oblíbené skupiny či zpěváka. Každých tři až pět minut vám diváci zatleskají. 
• Jídlo a chemikálie (káva, čokoláda, guarana, ginkgo biloba nebo kofein v prášku či tabletkách)

Máte nějaké další fígle? Sem s nimi!


Mnoho zdaru ve zkouškovém!

RPG s Věrou Pohlovou

Všichni žijeme ve svých ulitách, ve kterých nám je dobře a nechce se nám z nich vycházet. Říká se tomu komfortní zóna. De fakto trávíme svůj čas jako ovce poslušně uprostřed stáda. Ovšem není na škodu občas ze svého pohodlí vystoupit. Podle profesora Zimbarda je hrdina ten, který dokáže vystoupit ze stáda a poukázat na chyby v jeho chování. Někdo je statečný od přírody, jiný se odhodlává obtížněji. Dobrou zprávou je, že se to dá natrénovat.

Jsem poměrně introvertní člověk, tudíž je pro mě těžší ze své ulity vyjít. Zároveň však chci změnit svět... nebo aspoň jeho malý kousek. Takže mi nic jiného nezbývá. V poslední době často mluvím na veřejnosti, prezentuju nebo vysvětluju někomu něco. Např. klientům, v rámci firmy spolupracovníkům nějaké kreativní nebo time-managementové techniky, nějakým studentům/žákům/zájemcům něco o Wikipedii nebo o wiki systémech obecně, případně v rámci našeho vlastivědného spolku pořádáme přednášky o místní historii, případně nějakému nešťatníkovi vemlouvám do hlavy díru, že státní školství je zvěrstvo. A logicky, když k někomu mluvíte, tak na vás kouká. Tedy pokud např. neusnul nebo tak. V této formě předávání informací (snad užitečných, podnětných) se však chci víc soustředit na samotný obsah než řešit, že na mě někdo civí. Proto není od věci si to trochu vyzkoušet nanečisto.

Profesor Zimbardo doporučuje nakreslit si černou tečku na čelo a pak se s ní vydat na veřejnost. To mně přijde laciné, jednoúčelové a spíše vhodné pro někoho, kdo neoplývá dostatečným vlasovým porostem. Mám svou verzi hry na hrdiny.

Na happeningu na Karlově mostě jsem na někom viděla tričko s nápisem Já bych všechny ty internety a počítače zakázala. Zapátrala jsem na těch internetech, objevila příslušný eshop a tričko si objednala. Nápis tak v mém případě nahrazuje černou tečku na čele a poutá dostatečnou pozornost. Pravděpodobně větší než ten puntík. Lidi, kteří na mě zírají, dělím do dvou skupin. Jedni ví, že je to mem a zaujme je samotná existence toho trička. Druzí jsou méně informovaní a podle výrazu netuší, vo co gou. Mezi zábavnější aktivity patří sednout si někam s notebookem, kindlem nebo smartphonem (nejlépe v kombinaci). To jsou pohledy!


Pojďte vystupovat ze svých komfortních zón a ze stáda, nebuďte ovce! Třeba 25. května, kdy se koná ručníkový den, je ideální příležitost. Vezměme si ručník a pojďme bořit a ničit (nejen) své komfortní zóny!

Rovnoprávnost žen dle debaty v České televizi

Včera večer jsem prošla okolo televize a zaujal mě pořad České televize Politické spektrum. Tématem byla rovnoprávnost a postavení žen v současné společnosti.

První, co mě praštilo do očí, bylo obsazení hostů. Kandidátka na prezidenta Táňa Fischerová, ředitelka Gender Studies a nějaká pani z Forum 50 %. A ještě moderátorka, samozřejmě.

Hm, a ta rovnost byla jako kde? Když chcete diskutovat o nějakém tématu, musí tu být zastoupeny obě strany, ne? Obzvlášť když chcete mluvit o rovnoprávnosti. Tudíž se debata odehrávala podle rozkošného scénáře: sluníčko Fischerová něco řekla, jedna ze sufražetek si přisadila a třetí prohlásila cosi ve smyslu: "Dobře si to těm chlapům nandala, Máňo!"

Taky se dostalo na chválení evropskounijních kvo-kvót, tedy direktivy o 40% zastoupení něžného pohlaví ve vrcholných orgánech firem. Jasně, kvóty všechno vyřeší! A co když v tom vedení budou samé ženy, to budou mít taky muži nárok na 40 %? Přece rovnoprávnost není jen z jedné strany, nebo někde soudruzi udělali chybu.

Následně jedna z přítomných feministek zmínila fakt, že mezi vysokoškolskými absolventy je 61 % žen, ovšem ve vedení 100 největších firem v ČR je jen 7,6 % žen. To je sice pravda, leč je třeba si uvědomit, jaké obory ty vysokoškolsky vzdělané ženy vystudovaly a v jakých odvětvích působí ty největší firmy. Těžko může absolventka dějin umění řídit podnik těžkého průmyslu.

Další možnost je strčit nějaké baby do dozorčích rad a podobných orgánů. My si splníme kvótu, ony budou mít funkci a bude všechno OK. To byste fakt chtěly, milé ženy?