Evropští úředníci myslí jen na naše dobro
Menasse si romantizuje evropského úředníka, který je podle něj „historicky zcela novým typem úředníka, první, jenž není vázán povinností vůči svému vládci či své vládě, a první, který sám neustále zpochybňuje státní úřednický aparát a případně koriguje nebo ruší jeho pravidla nebo rozhodnutí“ (s. 20) a „jsou vázání výlučně principiální osvícenou racionalitou. Získali své pozice nikoli na základě paternalistických intervencí, protekce a stranické příslušnosti, nýbrž především na základě svého vzdělání a činorodostí“ (s. 23) Při čtení těchto a další podobných slov mi i slza ukápla, jak jsou ti evropští úředníci nesobečtí a obětaví, radost pohledět!
Občan EU je antievropsky naladěnými médii zmanipulovaný antievropsky smýšlející blb
Ovšem obyvatelé Evropské unie je vnímají trochu jinak. „"Bruselská byrokracie" je dnes pojem, pod který se dnes a denně generálně zahrnuje všechno to, co u mnoha lidí vlivem jejich každodenních zkušeností anebo při pouhém konzumu médií vyvolává kritiku, resentimenty nebo hněv.“ (s. 20) Za to vše samozřejmě mohou média, jež se vyžívají ve zdůrazňování negativ evropského společenství a nenechají si ujít jedinou příležitost ostouzet chuděry evropské úředníky.
A taky za to můžou nacionalističní antievropané, kteří „nutí evropské členy Parlamentu k neproduktivním půtkám s těmi, kdo Parlament chtějí pouze obstruovat. Řekl bych, že Evropský parlament by neměl být ústředním evropským srazištěm antievropanů.“ (s. 73) Fuj, antievropané chtějí demokraticky diskutovat!
Nízká volební účast podle Roberta Menasseho poukazuje na to, že lidé se nebojí Evropské unie kvůli omezení možnosti politické participace. (s. 14) Rovněž mu vadí rozsáhlé kompetence Evropské rady (setkání čelních představitelů členských zemí), neboť ta „není demokratická, protože lidé své premiéry nevolili, aby je zastupovali na supranacionální úrovni.“ (s. 34)
Nejvíce kritizuje Německo a Merkelovou, protože nechtějí platit řecké dluhy, i když Řekové vydělávají jen třetinu německých platů a ještě z toho musí platit své dluhy. (s. 50) Ty si však udělali sami, tudíž nechápu, z jakého důvodu by je měl sanovat jiný stát.
Supranacionální postnacionální stát
Národní státy obviňuje ze všech špatností zeměkoule, proto věří, že „národy... musejí být institucionálně a ekonomicky propojeny a uvedeny do vzájemné závislosti tak, aby nebylo možné sledovat jakékoli vlastní zájmy jinak než formou kolektivních úkonů.“ (s. 10) Podle autora založením Evropského společenství uhlí a oceli „se definitivně vykročilo k postnacionálnímu vývoji Evropy.“ (s. 11) Což ovšem podle něj současná generace politiků nechápe (s. 87), dle mého názoru ESUO vzniklo z hospodářských důvodů a aby zabránilo válce, nikoliv aby státy budovaly společný regulovaný sociální stát. Ostatně Menasse celých 97 stran trochu zapomíná, že „dobré“ úmysly evropských úředníků bude muset někdo financovat.
„Krize je jednoznačně důsledkem dnes už zcela překonaných kompromisů institucionalizovaných v unijní ústavě: EU je smělý, z historických zkušeností nezbytně vzešlý, vlastní historií nejdelší evropské mírové periody již legitimizovaný projekt k překonání nacionalismu a národních států na tomto kontinentu.“ (s. 81) „Evropské US jsou samozřejmě holý nesmysl, naprosté převrácení základní ideje evropského projektu. Evropa bude něčím zcela novým, USA jsou starý evropský projekt, který vznikl klasicky podle mechanismů, jež dnes v Evropě překonáváme.“ (s. 87) Budoucnost vidí takto: „Buď zanikne Evropa národních států, nebo zanikne projekt překonání národních států. Třetí možnost neexistuje“ (s. 92) Zajímavé, že si nedokáže představit či připustit žádnou jinou variantu, i když dříve kritizuje současné politiky, že neumí představit ideu evropského supranacionálního sdružení, kterou on vidí jako jedinou možnou.
EU je ze všech pekel na světě nejvíc cool
Ač se jedná především o esej, která se zakládá na dojmech autora (s. 42) než na faktech a realitě, tak se tu dají najít pozitiva a styčné body. Kniha je stručná a provokativní, vede k zamyšlení nad budoucností států. Zároveň má Menasse pravdu o obviňování Evropské unie za všechno, co se nám nelíbí a kde se vlaječka se žlutými hvězdami je mihla. „EU je ze všech pekel na světě nejvíc cool.“ (s. 64)
Zajímavé bylo podívat se na možnost zrušení národních států a hranic. Jako příklad, proč jsou dnešní národní státy překonané uvádí, podobnost lidí, kteří žijí několik kilometrů od sebe, ale dělí je státní hranice a naopak vzdálenost a kulturní odlišnost od osob, žijících s ním v jednom státě ale 500 km daleko. S tím se nedá nesouhlasit, ale stále to není pro mě důvod zakládat supranacionální sdružení v Evropě. Např. když mám blíž k lidem vietnamské či švýcarské národnosti, kteří nejsou členy EU, a nemám prakticky nic společného s povahou Řeků, tak nechápu, proč bych s nimi měla být v nějakém spolku jen na základě geografické polohy a ochoty jeho státu se spojovat s mým státem.
Na druhou stranu čím méně má autor argumentů a faktů k doložení svých názorů, tím zatvrzeleji je prosazuje.
MENASSE, Robert. Evropský systém : občanský hněv a evropský mír, aneb, proč musí darovaná demokracie ustoupit demokracii vybojované. Vyd. 1. Praha : Novela bohemica, 2014. 97 s. ISBN 978-80-87683-29-3.
